Historie vyplétání raket

Velkou roli v oblasti tenisových výpletů hrála technika a způsob vyplétání.
Z počátku se rakety vyplétaly ručně, což bylo neuvěřitelně pracné a časově náročné a nedosahovalo zdaleka takového napětí strun.
          „K vyplétáni potřebujeme 2 až 3  šídla, gumový váleček, leštičky a žiletku. Gumový váleček zhotovíme tak, že do kusu hadice zastrčíme gumový kolík. Struny na koncích zajistíme šídlem, aby se dále nepovolovala. Strunu pak napínáme navíjením až do požadovaného napětí. Struny provlékáme střídavě až k druhému konci rámu. Na konci strunu protáhneme vedlejším otvorem a zajistíme uzlem, který dotáhneme kleštičkami.“

                  Inovaci v oblasti vyplétání raket představoval vynález pákového stroje, který k napínání využívá závaží. Závaží jde velmi dobře nastavit na požadované napětí strun. Další výhodou stroje je šestibodové upevnění rakety, které zaručuje nezbytnou fixaci rakety při vyplétání.   Zdokonalil se i systém upínání strun za pomoci mechanických kleští, které poskytují velmi dobré sevření struny během celého vyplétacího procesu s velmi malými úniky napětí.

                  V sedmdesátých letech 20. století se ve vrcholovém tenise začaly používat stroje elektrické . Ty pozvedly vyplétání raket k dokonalosti. Elektrické stoje dosahují zcela přesného a pokaždé identického napětí strun. Tím se i zkrátila doba a snadnost vyplétaní. Hráči si tak mohou dovolil experimentovat s různým napětím strun a snadněji najít vyhovující napětí individuálně pro každého tenistu. Tyto stroje se staly revolučními až dodnes.